Klapka 365 nebo teď?

Každý (oka)mžik je jako klapka režiséra, kdy máme možnost změnit realitu (scénář), má-li mysl (ego) ro(zum) → zoom, zaostření. Navrch jsme vláčeni životem bez kotvy.

Příklad: Mám starost – potřebuju spát, ale není to tak, jak chci, plán nevychází, nemůžu se vyspat, odpočinout si, myslím na to i podvědomě. Z dětství mám naučené chování a přístup „dospělých“ (rodičů). Kotvou by tu mohla být vlídnost, klid, ale to jsme jako děti třeba nezažili.

A zrovna začalo pršet, a přestože ani ven nemusím, mysl spustí: „To je hrozný, zase tam leje.“

Přidá se hluk z ulice. A mysl: „Zrovna teď, když se můžu vyspat, mě nenechají. To snad není možný, hodím tam granát, celý je to na hovno.“

Přijde partner a nabídne pomoc, připraví zázemí pro spánek jinde. A mysl: „Já nechci, chci spát ve svojí posteli…“

No a takhle to může jít donekonečna, než se na to koukneme jinak.

Přítomností, oka(mžikem) vejít pozorností do tady a teď a vyzkoušet jiné nabízené varianty života, např. přejít na spaní jinam, ustát to a začít s tím, co mi dělá radost: tanec, muzika, procházka, koupel.

Přinejmenším se tím alespoň osvěží a přeruší myšlenkové trucování.

Další za-myšlenky

Rudé sako svlékáme z kůže obava z nahoty mění se v oslavu poznání. Tajemní draci z dávných věků čekají připraveni na…
Pokračovat ve čtení
V zoufalosti voláme, k sobě hluší, toužíme sdílet, měříme zkušeností přijetí a odmítnutí. Ruka, jež noří se do studnice s živou…
Pokračovat ve čtení
Na své cestě jsem potkal mnoho lidí, kteří sdíleli osobní prožitky. Začal jsem vidět souvislosti mezi žitým…
Pokračovat ve čtení
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.