Od duše nebo iluze

V zoufalosti voláme, k sobě hluší, toužíme sdílet, měříme zkušeností přijetí a odmítnutí.

Ruka, jež noří se do studnice s živou vodou, jejíž průzračnost se prolíná s vnímáním světů, prožívá spojení, dotek citu a poznání.

Tah štětcem zdá se kronikou života. To snopy barev překrývají světlo.

Fotka, jež kratičký vhled nám přináší, je ryzí, je to příběh hnutí mysli.

Nekonečné pohlazení s tělem velryby, pocit z doteků, pak rozloučení v jemném proudu vzpomínek, než dozní mávnutí ocasní ploutve.