Životní strachy

Kde se berou a vznikají životní peripetie, omezení, strachy?

V rodině

Předáváme si vědomě či nevědomě po celé generace přístup k sobě, k druhým – základ vztahů. Slýcháme: „Co z tebe bude?“ „To nejde…“ „…neumíš…“ „Jsi stejný/á jako…“ „Chovej se tak a tak…“ „Peníze kazí člověka.“ „Takhle se to dělá, takhle se to učí…“ atd. Jsou to omezení, „kletby“, které nás postupně doženou a zformují do úhledné krabičky, která přesně pasuje mezi ostatní. Neuvědomujeme si, že i taková maličkost jako slovo, gesto nebo emoce může omezit (ovlivnit) náš život a odvahu žít ho jinak.

Může se stát, že dáme sami sobě slib: „To zvládnu, vydržím, dokážu, ustojím, ustoupím, aby…“ atd. V tu chvíli, kdy se tak rozhodneme, si ještě nejsme vědomi, jaké všechny okolnosti v našem životě a v okolním světě to zapříčiní. Postupně se roztáčí spirála situací, náhod, závislostí a zoufalství. Ty se propisují do dalších generací, některé prožité situace jsou postupně zapomenuty nebo záměrně zatajeny, protože se o nich špatně mluví nebo se stydíme říct, co se stalo.

Nejde se vymlouvat „…oni tenkrát…“, ale zeptat se „Co mohu udělat teď?“

Najít odvahu říct, napsat, co potřebujeme a jak to chceme žít jinak. Dovolit si udělat v tu chvíli nepochopitelné rozhodnutí. Přestat se bát nepřijetí, souzení. Možná to bude znít zvláštně, ale dostali jsme do života mnoho darů. Jedním z nich je právě zmiňovaná rodina. Svoji rodinu si vybíráme, abychom se uzdravili z různých návyků.

Jak to, že vybíráme? Přinejmenším si vybíráme partnery, s kterými žijeme. To je ta zmíněná spirála situací. Je to také inkarnace, kterou si vybereme, dané zrození, abychom se setkali ve správný čas a na správném místě, v situaci, „kterou nevymyslíš“. Můžeme to nazvat náhodou.

Další dar je země, kde žijeme, kraj, kde jsme se narodili, rody, z kterých pochází naše máma a táta, bez nich bychom tu nebyli.

Dalším darem jsou děti, ať v okolí, nebo vlastní. Jsou to kolikrát velké lekce, konfrontace ve všech těchto darech.

Ale když jsme otevření změně, máme možnost poznat, jak jednat, jak překonat „problém“ a vzít do svých rukou zodpovědnost za to, jak se cítím, jak jednám, co dovolím.

 

Jak jednat – s laskavostí (láskou) v očích

Další za-myšlenky

Rudé sako svlékáme z kůže obava z nahoty mění se v oslavu poznání. Tajemní draci z dávných věků čekají připraveni na…
Pokračovat ve čtení
V zoufalosti voláme, k sobě hluší, toužíme sdílet, měříme zkušeností přijetí a odmítnutí. Ruka, jež noří se do studnice s živou…
Pokračovat ve čtení
Na své cestě jsem potkal mnoho lidí, kteří sdíleli osobní prožitky. Začal jsem vidět souvislosti mezi žitým…
Pokračovat ve čtení
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.